Spousta, bože, slov

Bylo to za soumraku
kdy spousta vraků
jako Titanicy pohřbené
a ne že ne
přátelé
plány zmařené
sice sem tam byly
ale nevadily.
Rozumíme si,
tak tedy za soumraku
na plném Václaváku
kde lodě se potápěly
a ruce mé se chvěly
protože jeřáb, prý stavitel
si srandu dělal z těhlech děl
které tu někdy prezentuji
zatímco city bují
a buňky absorbují.
Úchylný rozhoz výrazů
bez příkazu
i bez pochvaly
no ale kdyby nechávali
mě lidé svobodně mluvit
mohla bych přijít do záhuby
bez mého rozmaru
jestli by se mi chtělo nebo ne
a cesta od baru
by šla moc moc pomalu
jak od žalu.
Tak teď třeba píšu sračku
ale nikomu to nevadí
od ginu po žvýkačku
od předku k pozadí.
Ale zpátky na náměstí
hrozit pěstí
a pro neřesti
si obětovat štěstí
to se mi nechce
přátelé
pole jetele
je pro chodidla příjemnější
než to trnité.
Dívky opité,
nevadí, že balanc postrádáte
zas ho vyhledáte
nic nevadí
všechno se napraví.
A o čem že jsem to psala na začátku?
Kruci, jsem tak líná podívat se
a tak mně třeba na oplátku
můžete zachechtat se krátce.
Ach jo, tak rychle mizí ty slova
co vyřčena byla chvíli zpět
a ta nová...
Lepší pomlčet.