Mrtvé nápady

Sedím na židli, hlavu v dlaních.
Stýská se mi po mých přáních.
Která kdysi živá byla.
V noci jen jsem snila.
O spisovatelském peru a papíře.
Zdá se mi to k nevíře.
Ta naivita dětská u srdce lechtá.
Dospělost se krutě chechtá.
Mým hloupým přáním
a stále prázdným dlaním.
Jak otrok jen se klaním.
A radosti se straním.
Což vlastně chápu.
Vždyť ve dne tápu
mezi čtyřmi stěnami
uštvaná ozvěnami
mých mrtvých nápadů.
Promiňte, už nemám náladu…