Sanatorium

Dokola se dívám a vidím bílou zeď
navenek je bílá a já v ní vidím šeď
z postele teď vstávám a chci se koukat ven
rozčilen nadávám, že jsem tu uvězněn
s pohledem na mříže čím dál víc roste hněv
s centimetry blíže se stupňuje můj řev
odváděn zřízenci jako lev bráním se
přirovnán k šílenci dán do izolace

Osobnost je jiná, už odpor neklade
k myšlení je líná, to prostě nezvládne
Tabletami krmen úplně každý den
Neustále zhrzen i když se mi zdá sen
S příchodem půlnoci promlouvá ke mně hlas
Vykládá o moci která se skrývá v nás
Umění se vzepřít je to co hledáme
nejvyšší čas začít a bude s tím amen!