Procházka

Slzy z tmavých očí
další tekou z mračen
teskné chvíle v prostoru
jsem do přírody vláčen.

Déšť bez milosti studí
mokrý až na kosti
od rána až k večeru
však vůbec není k zlosti.

I tak hledáš suchý kout
spočinou tvoje údy
chtěl jsi kousek života
šance utéci z nudy.

Milosrdnost hor
ukáže svou moc
raději dolů do bezpečí
než nadejde noc.

Važ každého kroku
uvolněný kámen
špatně na něj pohlédneš
a je s tebou ámen.