KLAUNSKÁ**

Světla výkladních skříní
i neonová záře z pasáží
už dávno soucitně mlčí.
A nad městem je obří mlha.

Jen poslední smutnej klaun
se drze vrací z flámu domů.
Upad mu nos a z tváří
se smyl falešnej smích.

Bude mít rád i tohle město.
Jen za trochu dešťový vody
a odlesk slunce ve vlasech
překrásný tanečnice Chloe,

Co ji miloval i kouzelník André,
z Paříže provoněný váhavým,
letmým dotykem dvou dlaní,
když spolu randili pod Eiffelkou.

A klaun byl zas všem
jenom pro smích.