Hledání ve tmě

Ve tmě světlo hledám.
Hledám tebe.
Kdy se zase shledám
s tebou – ví jen nebe.
V noci tě hledám bez mraků
hledám tě ve dne.
Než znovu na mě sedne
bolest mých starých přízraků.
Která se zjevila náhle
a dalekosáhle
má očekávání předčila.
Když tvrdě zaútočila.
Na můj srdeční sval.
Který dosud přežíval.
V klidu a míru.
Zničil tu víru
ve staré a mrtvé.

Ve tmě tě hledám stále,
abys mi první pomoc dal.
Abys to ještě nevzdával.
Klidně vyslovil „dále“.
Prostřel stůl ve svém náručí.
Které mi jemně poručí.
Kde mám svůj přístav naděje.
Srdce mi láskou zahřeje.
Tou, kterou dřív jsem neznala.
Tou, která lék mi podala.
A nechala léčit staré šrámy.
Zasypala vyhloubené jámy
v mém těle.
Skvěle
se mi to říká.
Už se to týká
jen minulosti.

Ve tmě něco hledám.
Něco z dávných dob.
Je to hrob.
Mě samé a nedám
už nikdy šanci
tomu štvanci,
aby mě čímsi spoutal.
Od tebe odpoutal.
Je dobře, že z života mého šel.
Jsem ráda, že kdysi navždy odešel.
Aby se už nikdy nevrátil.
Tenkrát mi duši zachvátil.
A trávil mě jedem,
svým mocným ledem.
O rozum připravil mě málem.
Řev můj nesl se sálem.
Po nocích jsem bláznila,
po zemi se plazila.
Bylo to jak posedlost.
(Ale té už bylo dost…)

Ve tmě nehledám staré roky.
V nich své já jsem pohřbila.
Aby mě mé nové kroky
vedly. Sny jsem stvořila.
Nové.
Snové.
Které za to stojí…
Rány jistě zhojí…
Nemusím mluvit dál.
Život pohnul se dopředu.
A já už teď dovedu
neotáčet se, jít dál.
Beze strachu.
Bez slz v prachu.
Ve tmě tě hledat nemusím.
Jsi teď pořád po mém boku.
A já už se nedusím.
Jen zmínkou o tom nešťastném roku.