Obřad s buky

Stal jsem se zvolna tlejícím listím pod stromy,
blouděním někam pryč, co nejdále od lidí,
pečlivý vítr zahlazuje moje stopy,
vyrytou brázdu tu, jak na vodě za lodí.

Ve slavnostním již seřadili se postoji,
němí svědci fatálního mého případu,
s napjatou kůrou pod šedivými závoji,
funebráci, buky, při smutečním obřadu.

Kytice mechu se stuhami lišejníků,
chorál kvílení zmaru v korunách pohřební
staleté kmeny drží věčnou panychidu,
vždyť funerální obřad můj není poslední.

Stejně jako zbytky v listí suchém lítosti,
naše v zapomnění zmizí lidské osudy,
hořké vědomí bezmoci proti věčnosti,
každou rozdrásá duši citlivou na kusy.