Proč jsem tě začal malovat?

Jiskrný západ slunce
na větvích podzimních květů,
vláčí k obzoru nový den,
a déšť krápí širou zem.
Z šedivých tahů grafitem
duhovka z vláken snění,
pod dozorem měsíce,
mění se v úst směsici.
Na špinavých oknech autobusů,
vzkaz „miluji tě?“ motýl nechává,
a s křídly do nebe prchává,
pro tajnou naději šílených van Goghů.

V tmě dnešní noci,
Měsíc s paletou z hvězd,
na slunce vzkaz maluje,
prý mě možná „miluje“…

?
!