Z hluboka vykřikují...

Z hluboka vykřikují mladá zářivá světla
odražená hladinou řeky
do tváře nevidomé ženy
jako když slunce svými paprsky
otvírá stínům prostor pro ně

Křičí na ženu
která křičí a pláče
a obě dvě vlny návalu
protože voda v řece plyne tichem
a vzduch se uzavřel
do dusné nalády
rostou do takové míry
až slábnou vyčerpáním
a mrtvými pohledy stáčejí
k nesnesitelnosti
svůj zrak