Iluze

Koukám se na nebe plné stříbrných hvězd,
přemýšlím, jestli ukrytý v nich můj osud jest.

Jejich stříbřitý třpyt mě hladí po tváři,
hlavu mám položenou ve voňavém, travnatém polštáři.

Jsem věčný snílek a budu jím,
vím však, že některé věci nikdy nezměním.

Však možná lepší je žíti v iluzi,
že každý den se slunce probouzí.

Že jen láska oblaka rozráží,
když ledový déšť štípe tě do tváří.

To jsou jen sny realita je jiná,
však jsem snílek a věřím ve svého anděla.

Buďme snílci, nevzdávejme se svých snů,
Nikdo nejsme bez citů.

O iluze můžeme přijít v mžiku,
užívejme si tedy těch krásných chvil snů a okamžiků.

Však nejvíc svou duši poraní,
Ten, kdož chtěl vzít hvězdy do dlaní.

A nepodařilo se mu to...