jáma má

Když zavřu oči, slyším jak křičí.
Srdce mi z hrudi div nevyskočí.
Celý svět na mě křičí, ať otevřu oči.

Já po slepu kráčím před jámou temnou,
jak moc bych si přál aby někdo šel se mnou.

Nevidím, bloudím, rukama šmátrám,
nikdo mě nechytne tak dál tu sám pátrám.

Někdy už nechci jít, chci tam jen spadnout,
věčnost pak budu mít na to si sednout.

Sedět a přemýšlet co asi se stalo,
co mě tam dolu odhodilo.

Asi bál jsem se a věřil v lepší zítřek,
proto oči zavřel jsem, abych neviděl ten chlívek.

Snad je to osud můj být hlupák slepý,
co každýmu naletí, do jámy letí.

Až dopadnu, nejspíš už nevstanu,
třeba tam najdu před světem ochranu.