Velká slova

Nevěrni peklu voláme na anděly
aby nás na křídlech zanesly do řeznictví
plánujem velkou hostinu na neděli
a když to nevyjde tak aspoň výtržnictví.

Láska se nevešla do sukně s černou krajkou
Tak jsme ji nechali hladovět pod židlí.
Pod okny máváme malou tibetskou vlajkou
a je nám fuk, že uvnitř nikdo nebydlí.

Pravda je oteklá chytila sennou rýmu,
To když se válela s umělci na seně
Sladce jí šeptali, že z ní prý stvoří hvězdu,
Tak se jim oddala tiše a zasněně.

Ráno se vzbudila šedá a polámaná
Zrazená veškerou uznanou statistikou.
Není to skutečně moc hezká podívaná,
Na pravdu zmazanou instantní erotikou.

V duchu si přeříkám proslovy velkohubé
Zatímco dotýkám se lásky, pravdy, pekla
a přitom zastrčím svědomí pod koberec.
S štiplavou výčitkou, že sem jim neutekla.

Čím větší slova tím snáz se pod ně schovám
Čím slabší vůle tím více za ni brojím
A já sem slabá, hloupá a nehotová.
a černou kávou své řezné rány hojím.

Tak zase znova odpustit všechny stesky světa
A prázdná gesta maskující lenost žít
Ne snad, že bych se vůbec nezměnila
Už kouřím míň a přestala sem tolik pít.

Málem bych zapomněla, jen nevím jestli se to sluší
a jestli vás tím náhle neznechutím.
Mám uvnitř v hrudi křehkou lidskou duši
a modlím se vždy před usnutím.


Au revoir