Jarní letargie
Jarní letargie
Přilepený na paty,
tvář vleču po zemi,
jsem zlomyslně temný,
obličej mám sedřený.
Teď prolím kaluží,
ani slůvko omluvy,
nač taky litovat,
stín ubohý,
ten odraz,
sama sebe,
věrného, tichého společníka,
jenž zbaví nás jen smrt,
nebo ocelové nebe?
tvář vleču po zemi,
jsem zlomyslně temný,
obličej mám sedřený.
Teď prolím kaluží,
ani slůvko omluvy,
nač taky litovat,
stín ubohý,
ten odraz,
sama sebe,
věrného, tichého společníka,
jenž zbaví nás jen smrt,
nebo ocelové nebe?
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.