Bolavej prst

A co že svět běží vedle tebe,
vždyť ty běžíš s ním,
podél nekonečné linie azurového nebe,
to jen já tu až nad mraky čním.

Jak to že vždycky sedíš na tom správným kolotoči
a já střetnu se s tebou jen na chvíli,
kdy ten můj se do protivky točí
a znovu až uběhne tu dlouhou míli.

Tak proto pro vás jsem tu a pak zas ne,
jak pára nad hrncem, co tak ráda mizí,
jak plamen, co nemá síly a zhasne,
jak člověk, co bude pro svět vždycky cizí.

Schopnost mluvit, když není co říct, tu nemám
a přitom, ani nevíš, mám těch slov plnou hrst,
mlčím, možná proto pro nikoho nic neznamenám,
snad jen trčím tu jak bolavej prst.