Lenost

V lehkém oparu mýdlových bublin,
vznáší se kdesi nad zemí.
V reálu líná leží v posteli v přízemí.
A sní o světě bez pohybu,
sní o světě, který leží.
Sen splní se jí stěží.
Mrhání času,
mrhání života.
Jen modrý závoj vlasů,
jen ne žádná robota.
Vždyť v peřinách našla své štěstí,
vždyť v nich našla ke světu klíč.
To se jen tak nepoštěstí –
ani se nehnula a přesto je pryč.
Pohled znavených očí,
pohled kamsi do dálky.
Lenost vklouzla do očí,
vklouzla pod spánky.
Najednou se propadá do blaženého spánku,
s vlasy si pohrává lehký závan vánku.
Co přeje jí krásné sny a lehké spaní.
Co říkáte lenosti, jež padla na ni?
Ovládla jí smysly, omámila duši.
Spí tvrdě, aniž tuší.
Že celodenní spánek život ruší.
Že lenost není krásný sen -
je to noční můra, vyžeňme ji ven!