Marnivost

Krásu jen sama v sobě hledá,
oči má zaslepené.
V zrcadle se vidí – krásná je a bledá,
když vlasy má rozpuštěné.
Bez citu a nadějí,
bez plánů a idejí.
Kam dala srdce tahle kráska?
Ovládla ji sebeláska.
Kdo je nejkrásnější na světě,
položila otázku.
Odpověď teď sama hledá
ve svém vlastním obrázku.
Co němé zrcadlo odráží
tiše a ve strachu.
Marnivost na něj doráží.
Však odpověď vedla by ke krachu.
Na zemi leží rozbité střepy,
pořezaná múza – snad – sedí
uprostřed místnosti. Smutně hledí.
Na to proradné zrcadlo,
co ji to jenom napadlo?
Se ho na krásu vyptávat,
s osudem svým si zahrávat?
Královna všech hříchů,
teď jen sedí v tichu…
A krásu světa nevnímá –
vždyť nejdůležitější je ta marnivá.
Ta má.