Vyznání

Na chvíli jsem si myslel
že těch dvacet mi bude furt
že věčnost je opilá zdrogovaná štětka
která nemá nikdy dost
Na chvíli jsem si myslel
že budu furt s kámošema na pivu
bavit se o muzice a chlastu
že smrt je jen roztřesená iluze
lidí co posnídali ráno moc prášků na bolest
Na chvíli jsem prostě věřil tomu
že vodka se musí pít každej den
dokud nespadnu z baru do vlastní moči
a nepřestanu se komaticky dožadovat dalšího jointa
že morálka je jen postřelenej pták
kterej marně křičí řítíc se držkou k zemi
že láska je penis strčenej do pochvy
když má člověk 3 promile
že je potřeba vyzkoušet všechna svinstva světa
aby na něj mohl člověk spravedlivě zanevřít
chvíli jsem si to všechno myslel a pak
jsi přišla TY
a s tebou ONA.