Falešný život básně

Stěny se stahují.
Mám chuť křičet,
roztahuji křídla
v kloubech lámou se,
ruce.

Sten šíří se
prázdnotou.

V tom okamžiku: TEĎ
Schovej si ho dlaní
na věky.
I přesto, že stovky let
tam už není.

Trháš si myšlenky
pošpiněné slovy.
Proto volám tebe,
Démone.

Vrať mi to mé:
TEĎ.
Ať můžu jej přetvořit
na to co bylo,
schované v prvním
polibku
pod jazykem…