Anděl v černém

Dvojice jak noc černých perutí,
tvář v stínu hluboké kápě ukrytá,
na čepeli kosy se měsíc odráží.
Před okny stojí tiše, bez hnutí,
ve smutné místnosi plane svíčka,
ticho vládnoucí je jako závaží.

Z větvoví staré vrby smuteční,
Sýčkův strašidelný zní zpěv,
a z místonosi pláč se rozléhá.
Pak příjde ten výdech poslední,
a v žilách přestane proudit krev,
starcovo tělo smrti chladu podléhá.

Pak příchozí dovnitř vstoupí bez ptaní,
příchází pro ty kdož navždy budou spát.
kolem jak stín zavlaje jeho černý plášť.
Kosa mihne se vzduchem, tiše zazvoní,
se smutkem v tváři otočí se čelem vzad,
je Andělem Smrti a všichni cítí k němu zášť.