Zlost

Vlasy rudé jako plamen,
srdce tvrdé jako kámen.
Ruce pevně stisknuté – snad na důkaz síly,
kdepak tohle není přízrak milé křehké víly.
Touha po hádce,
ne jak v pohádce.
Po dobrém konci
s veselými zvonci.
Srdce náhle prudce buší,
vlna zlosti, jak už tuší.
Líce zrudly, pohled bolí,
kropíš zemi mořskou solí.
Zlost nahání strach
jako krutý vrah.
Neváhá zabodnout dýku do tvého těla,
vládnout ti a zotročit to by strašně chtěla.
Oheň náhle všechno ničí,
nebožáci hlučně křičí.
O poslední pokání,
k šílenství je dohání.
Všudypřítomná zlost.
Nemá nikdy dost.
Dokud nezbude jen prach.
A strašný smrti pach.
Který za ni odpoví –
zlost si v dobru nehoví…