Démon

Démon

V zahalené tmě na mě kouká
a svůj slabý paprsek mi posílá.

I on bojuje s temnými mraky,
jako já se svými problémy.

Oba někdy samotáři jsme,
jeden pluje světem, druhý někdy ozařuje zahalené nebe.

Ale jakoby se teď ode mne oddálil
a své paprsky již na mě nevrhal.

Jeho pán mu dal asi své pokyny,
a tak má duše a tělo padlo těžce do temnoty.

Jeho pána jsem naštěstí ještě nespatřil,
ale již v mém dětství jsem do jeho rukou málem patřil.

Ptám se pořád, co jsem mu asi udělal,
že mi mojí největší radost teď sebral.

V době, kdy jsem si konečně života mého užíval,
svojí mocnou kosou všechno přetrhal.

Nestačilo, že mé blízké již dávno sebral,
teď se ale na mé zdraví najednou zorientoval.

Nemoci na mě neustále hází,
a myslí si, že mě do hlubokých depresí přivádí.

Jedna nemoc se mu, ale teď povedla,
jelikož mojí nejhezčí radost na čas vzala.

Zahrávat si s osudem by nebylo dobré,
jelikož následky v budoucnosti by byly nevyzpytatelné.

Ale já tomu démonovi s kosou ještě ukážu,
že mám v sobě pořád velkou vnitřní sílu.

Období, které mě čeká, nebude moc šťastné
a přežívání v něm bude velice těžké.

On si svojí práci asi pochvaluje,
že na mě hrozná nemohoucnost spadne.

Za nemohoucností jsou skryty jeho ohnivé pasti,
z kterých se dostanu až po nějakým tom měsíci.
Určitě to nebylo naposledy,
co jeho prsty na mojí duši ukázaly.

Doufám, že se s nám na dlouhou dobu nesetkám
a své zdraví před ním schovám.

Nikdo ale jeho další kroky nezná,
a tím nás do menší nejistoty dostává.

Jediné co můžeme udělat,
to nejcennější co v sobě nosíme, tedy své zdraví,
si co nejlépe chránit.