Ticho

Zvony odlétly až k bránám Říma,
kde v minuty ticha jen se uloží,
pro pocit, že člověk není jejich pánem,
za zpěv slavíků na hrobech zvadlých.

V uličce ze staletých dubů,
kde pouze vítr svůj zpěv roznáší,
společně s prachem na ústa zavřená,
ve spršce slz polehoučku dopadá.

Zvony na dlouhou půl hodinu utichly,
pro pláč nad duší za nic zarmoucenou,
a v blankytné nebe společně s hvězdou
pohřební, svůj tanec tančí poslední.

Odlétly až ke konci cesty nekonečné,
kde v ticho pod deku z křiku si ulehají…