Vanilkový rohlíček

Vanilkový rohlíček

Byl jednou jeden vanilkový rohlíček, píseň zpívaje,
šel světem.
Až přišel k moři,šálku čaje...

Odkudsi seshora sebrala ruka lžičku a zamíchala čaj.
A svěží rty uskrly lahodného moku.
Jednou, dvakrát, třikrát, čtyřikrát.
A rohlíček, lahodíc jazyku i oku,
rozpůlily vedví.
Jen cukr odpadl...

Smutné srdce zaplesalo nad chutí rohlíčku
i jazyk došel požitku.
A rty znovu uskrly čaje, nos nasál kořeněnou vůni,
přivřené oči se zachvěly a lístky spadli na zelenou lavičku.
Na tu za oknem...

Jazyk pozřel zbytek rohlíčku.
Vanilkový rohlíček dostál svého smyslu, nesmyslu.
Rty uskrly zbytku čaje,lžička jemně cinkla o dno šálku.
Blonďatá hlava dolehla do křesla
a oči se zadívaly v dálku...