Labyrint

Anotace: Básen o večném bloudění

Labyrint

Cesta je stále dlouhá
a tvá síla pomalu upadá.

Zdi temné a vysoké vidíš,
dlouhé, vlnité cesty počítat začínáš.

Cesty jsou stále delší a delší,
sílu, radost a krev ti pijí.

Plný zmatku a strachu stále bloudíš,
cestu konečnou stále nevidíš.

Jediný přítel ti na nebi pluje
a svým zářivým pramenem ti cestu ukazuje.

Jasný úplněk ti trochu síly dodá,
ale v tvé cestě ti moc nepřidá.

Záludné pasti a klacky ti osud pod nohy hází
a tvůj boj je stále těžší a těžší.

Sílu a odvahu ti přece jen někdo dodává,
i když při tvém boku ti teď nepomáhá.

Střípky času ti obrázek ukázal,
že i hebká tvář své trny skrývá
a slzy bolesti v tobě nejistotu vyvolal.

Již i ta nejkrásnější růže tebe poškrábala,
ale tak velkou bolest v tobě přece jenom nevyvolala.

Jelikož víš, že tato krásná růže,
část tvého hledaného světla je.

Tvé světlo a tvůj anděl daleko od tebe jsou
a v tvé trnité cestě ti bohužel nepomůžou.

Sám se proto na cestu vydáváš,
bolestné rány při cestě počítáš.

Při tvé cestě tě hustá mlha zahalila
a tvá postava v ní nakonec zmizela.