Zn. skoro ideál

Chtěla jsem potkat někoho něžného.
Přišel.
Zdál se být úžasný.

A já ho nemilovala.

Oči naplněné melancholií
a touhou být součástí.
Vlasy lesklé, v pohybu
čerstvě zkrácené
po nedávném hipísáckém období.
Byla v nich trošku cítit
vůně mariánky.

A já ho nemilovala.

V knihovničce měl mou oblíbenou knihu.
Před milováním mi hrál na kytaru
i po něm.
Jeho pot voněl étericky
jako pot lidí,
co nejsou masožravci.

A já ho nemilovala.

Tančil a vařil.
Pomáhal maminkám s kočárkem z tramvaje
i z nízkopodlažní.
Jen všechno, co měl v hlavě,
nebylo v jeho srdci.

Já ho nemilovala.
A on nemiloval mě.

Nechtěl na mě tlačit
a tlačil
v posvátných dnech.
Barbar!

Jak já ho nemilovala!

Když jsem rozvázala naše pouta,
ve jménu pravdy, svobody i úcty,
po hodině mě zval na večeři.

A já si ho nevážila.

Myslel a počítal,
minuty i haléře.
Neuměl být sám.
Největší katastrofou pro něj bylo,
že jsem s ním rozešla
zrovna v pátek večer.