Temnota

Temnota

Temnotou se procházíš,
štěstí a světlo nenacházíš.

Osamocen dále jen do tmy hledíš,
v znamení naděje již nevěříš.

Náhle z temnoty vyjdeš,
u temného jezera se ocitneš.

Hledíš na hladinu temnou,
ušima ti tajemné zvuky prolétnou.

Na hladině se dlouhá stopa jen třpytí,
hle na obloze úplněk svítí.

Ta dlouhá nekonečná stopa, která se třpytí,
je jen odraz od měsíce, který na obloze svítí.

Plný smutku a zklamání od jezera odcházíš,
když v tu chvíli se zastavíš.

V třpytu měsíčním havran se objeví
a na větev stromu, který je vedle tebe se usadí.

Strach ani obavy nemáš,
v havranovi společníka v tu chvíli nalézáš.

Oba temnotou stále procházíte,
přátelství a lásku málokdy nalézáte.

V tomto krutém světě silnější a podlejší vyhrávají,
kdežto ty dobří a slabší jen do hluboké temnoty padají.

Když už si myslíme, že jsme šťastní,
tak se nám celý svět jen zboří.

Útěchu málokdy nalézáme,
jelikož krutým světem se jen proplétáme.

Dobrých přátel v mém životě málo je,
ale spolehnutí a práce padne vždy na mě.

Recept na přátelství není,
jelikož být sám sebou vždy vítězí.

Mít dobré srdce výhodou určitě je,
ale temní lidé toto gesto využijí vždy jen pro sebe.

Z těchto lidí mi na zvracení je,
ale přetvářka k přežití mezi nimi, mi už jen pomůže.
Naštěstí určitá světla v temnotě existují
a ti opravdové přátelství plně ukazují.

Tito lidé mě nad temnou vodou drží,
ale velký počet jich není.

Proto dále do temnoty zase hledím
a v duchu si říkám,
kdy mě to určité světlo na které stále čekám
z mého věčného labyrintu vytáhne a já se konečně ze tmy vysvobodím.