Balada o moři, hoři, Rackovi a Princezně

Na tmavé hladině oceánu,
houpe se bárka stará.
Noc se blíží k ránu.
Princezna na palubě stála.

Přes hlavu závoj sněhobílý.
Temné vlny o příď se bily.
Princezniny slzy, skrápěly příď.

"Ach Bože Princi,vrať se mi!
Zpátky přijď!
Já nechci zůstat v temné noci sama.
Opuštěná a nemilována."

Vlny hučí a narážejí do pobřežních skal.
Nikdo Princeznu neslyší.
Jen Racek se zachechtal.

"Ach Racku, proč jsi tak zlý?
Proč směješ se mému hoři,
ptáku chechtavý?"

"Proč bych se nesmál,
Princezno jenž tváře hoří.
Za chvíli Tvá loď narazí do skal.
Tvé tělo utopí se v moři."

"Ať se mé tělo utopí klidně
doufám, že moře příjme ho vlídně.
Už nechci samá žíti dál.
Můj sem o lásce již dávno uplaval."

"Nemohl uplavat Princezničko,
vždyť neužila jsi si nic !
Otři od slzí svoje líčko
a o pomoc hlasitě křič!!!"

Poslechla Princezna chechtavého racka
a o pomoc volá...
Přišla od života další facka,
kolem dokola je pustina holá.

Ať křičí jak křičí nikoho se nedovolá.
Kolem dokola jen samá voda .
Pochopila Princezna, že dělá věci zbytečné,
otevřela oči k vodě netečné.

"Tak zabij mě moře,
zabij mě bouře,
nezabiješ - li ty,zabije mě mé hoře.
Moje tělo a Duši mou,
vlny na útes zanesou
a konečně najdu klid,
konečně budu moci v ráji šťastne žít. "

Tu zas racek přidal se:
"Fandíš si aristokratko zoufalá.
Tvé tělo a Duši ďábel odnese.
Tvá věta o ráji byla troufalá.
Tvá slova o ráji už poslouchat nesnese!"

Moře šumí vlny jdou...
Loď se střetla se skálou...

Princezna propadá se do hlubiny.
Bílý závoj drží se u hladiny.
Její tělo hlesá hlouběji.
Ztratila na záchranu naději.

Racek chechtavý odletěl.
Princi to všecko pověděl.

Pokrčil rameny udatný rek:
"No a co, mám snad k moři uhánět ???
Co bych tam dělal jen tak sám ???
Své zbrojnoše a žabí muže na to mám !!!
Tak běžte moji sluhové na mořský břeh!
Vylovte tu hloupou holku a přineste ji na zámek !!!"

Vyšli sluhové a podle útesů hledají.
Však moře běsní a vlny tklivou píšeň zpívají.
Nenašli tělo ubohé Princezny.
Nenašli nic, co by na zámek přinesli.

Jen bílý závoj vítr po útesech hnal...
Princezna zemřela, z Prince stal se Král.

Nikdo ani netuší, jak skončila ta Princezna
ta krásná,mladá a líbezná.
Její tělo a Duše naivní,
zůstala v království podvodím.

Stala se z ní mořská pana
a nahá kolem útesu proplouvala......

Sama ...sama ...sama...