Sama s nocí

Už mě rýmy mrzí,
čas mě, jak to železo,
rozloží svou rzí.

Hodin už je víc než moc,
za oknem si řádí noc,
proč však s časem nepřichází,
přivádí mě do nesnází?

Nevím, co mám v hlavě,
není tam málo ani moc,
a vůbec tam není hlavně,
jak přečkat tuto noc.

Oči v hlavě tíží,
jak smutná vrba se vzhlíží
v zrcadle na stěně
v odvěké proměně
spatřuje zoufalou touhu těch,
kdo v něm vidět chtějí,
tak jako malá Alenka,
víc než lesklá sklíčka smějí
odrazit v naší naději.