V zajetí dvou tváří

V zajetí dvou tváří



Život nás někdy do pasti sváže,
východiska potom těžko vyhledáváme.

Mysl na plný obrátky pracuje,
cestu ven v dvojí podobě vyprodukuje.

Naděje, která nám pomocnou ruku podá
a jistota jediná, ale navždy konečná.

Protiklady, které proti sobě navždy bojují,
ale společnými věcmi se přitahují.

Každý žije s dvojí tváří
a také i naše protiklady své dvě strany mají.

Jsou to bytosti vznešené krásy, lásky a spolehlivosti
ale i smutku, pýchy a zrádnosti.

Svá obrovská překrásná křídla jim k pohybu pomáhají,
nebo je používají pro naši ochranu či zkázu, kterou jimi konají.

Andělé naděje nebo jistoty náš svět provází,
či nad naším životem jen ochranou či konečnou ruku drží.

Jedno světlo se do pasti dostalo,
od anděla pomocnou ruku dostalo.

I anděl se do svízelné situace dostal
Kdy sám v nepochopení zůstal

Anděl svá mohutná křídla roztáhla
a světlo pod ní ukryla.

Zahalená do růžového oblaku po boku anděla novým světem chodí,
bolest a nepochopení v andělu naděje nevidí.

Ostré drápy ukradly jeho srdce,
které asi po dlouhou dobu probodnuté zůstane.

Slzy v očích anděla naděje se pomalu naplňují,
Jako těžké balvany na zem padají.

Ostrý křik ticho rozráží,
světlo ho pod křídly neslyší.

Pocity jako těžké rány vypadají,
toto, jiné duše vše vidí a cítí.

Východiskem jedině další mocná bytost je,
a to čas, který vše do roviny svede nebo nakonec i on nic nesvede,
hold každý s dvojí tváří žije.