Nebojácná

Nebojím se, do tmy zakřičela,
pak zvuk kulky, která o zem zařinčela.
Dívka s havraními vlasy,
pozbývá své nedobytné krásy.
Krev jí z úst po kapkách stéká,
co ji teď asi čeká?
Nebojácně vždy do očí hleděla,
nechtěla strážného anděla.
S hlavou hrdě vztyčenou nikdy nepohrála,
kolikrát spadla, tolikrát zase stála.
Nepotřebovala pomoc, zvládla to sama,
co teď – zasáhla ji poslední rána?
Ani teď však strach necítí, nedá mu k srdci klíč,
nebojácná – naposled vydechne a odletí pryč.