Kdosi

Dusot koní
či cupot lidí
neodradí
v pápěří
stínu zmijí

Staví chrám
málo možná zná
snad mnoho
od ničeho
k čemusi
radost má
nepředstírá

Přikrytá vzletností
v soudobosti jmen
o ničem
otázek letmosti

Nezradí cokoli
nekřičí o souboji
lásku
vychutná si
bez křiku o mít
žízeň hasí si
u studánek
s oprýskaným hrnečkem

Umí mluvit o ničem
i slastí pozastavit se
dost haraburdí
je čas se
zastavit

Nemá ráda slavnosti
ukřičené
umí ukotvit
cokoli
v pobřeží
něžnosti

Houpavému se
odevzdává
v náručí
svého já
neručí v příbojích
citu
o soucitu
nebojí se ran

Křik v korunách měst
i v tichosti parků
kam ráda usedá
pozorovat jas
s příměsí
melodramat
vět

...

Počká přede dveřmi
nadvakrát
v
po vzdálí
v kroji z oblázků
co věří na krásu

...

Trnem oku
pro lásku
nekřičí
šelestí srdce
v nadsázku

neubývá