Bez viny

Stalo se,
co mělo se stát,
nejsou viníci...
Osud se jen nechtěl vzdát
té písně jemně zvonící
do ticha života,
který se zamotá...

Záhada a tajemství,
proč cesta vede právě tam,
stále dokola
sama sebe se ptám.
Ale co stalo se,
mělo se stát,
má to svá pravidla
a podivný řád.

Nehádej se se mnou,
já vím své,
poslouchej ty tóny
tiché a kouzelné...
Klamná píseň osudu
dál něžně hraje,
proto Adam s Evou
byli vyhnáni z ráje.

Existence náhody
je absolutně vyloučena.
Zeptám se osudu,
jak velká je má cena
a místo odpovědi
jen lehké tóny zní,
hrají mi píseň
pro život nevšední.

Stalo se,
co mělo se stát,
možná osud si to přál.
V noci se mi bude zdát,
jak vítr si hrál
s osudovou melodií,
která všechno štěstí míjí...

Má jediná jistota,
snad záhada se rozmotá,
až se zase stane
něco, co je dáno,
ospalý večer
a překvapené ráno...

Nikdo za nic nemůže,
všechno je, jak má být,
jen s trny plané růže
stačí naučit se žít...