Jsem k ničemu

Jsem k ničemu.

To hlásá mysl přítomná,
když stojím nohama na zemi.
Bezděky mi tečou slzy jako hrachy
a já mám chuť běžet s deštěm maraton.
Hodiny kolem mě běží jako o závod,
přestože se moje tělo ani nehne.

Jsem k ničemu.

Zvon věžních hodin zní temným
bezvětřím a já na svém krku
cítím tu pomyslnou smyčku šílenství.
Stíny věcí hrajou semnou pantomimu
přes přísný zákaz všech dosud sepsaných
zákoníků.

Jsem k ničemu.

Prázdný kout je útočiště v němž hledám odpovědi
dávno promlčených otázek…
Do snů vkrádá se prázdnota duše,
která nemá odraz v žádném ze zrcadel.
Každý den slyším dotazy typu :
A co je doopravdy bezcenné?

Skloním hlavu…
A jediné co mě napadá :
Jsem k ničemu.