GAIJIN

GAIJIN

Když jsem do tvých krajů přišel,
tehdy vetřelcem jsem byl.
Tys nechtěl od mne nic vyslyšet,
tak jsem tě políbil.

Pak vyvedls mne z toho,
že můj omyl nezměrný:
„Život Váš jest horší,
šílenější než ten mý!“

Já zamiloval jsem si tebe.
Tys miloval též mne.
To chladné černé nebe
nad námi zůstane.

Když vzbudil jsem se toho rána
v náručís mi spal.
Vzpomněl jsem si náhle
na vášnivý tvůj žár.

Však skončilo vše náhle,
když osud mi tě vzal.
Za vazalskou svou vírů
ses pánu odevzdal.

Já snažil jsem se chápat
oddanost tvému pánu.
Však nezchápal jsem nikdy,
proč skonals k tomu ránu.

… A mne v kraji svém jsi zanechal…

Připlul já jsem s lodí,
teď vrak z ní jenom zbyl.
Šel jsem k moři, mé krásné matce
a slzy do něj lil.

Už zůstanu zde navždy,
já smířil jsem se s tím.
Tvůj pán, cos pro něj vraždil,
mne v kraji tvém, tak hrozném,
navždycky uvěznil…