Střípky naděje

Jak rozbitá sklíčka mozaiky
den po dni svůj život skládám.
Pestré a barevné korálky
na šňůrku osudu za sebe dávám.

Možná, že stačí jedno políbení,
aby se ve mně probudila žena.
Kapka rosy, co stéká po kameni,
anebo Osudová. Od pana Bethovena.

Chci svítit na cestu, jak hvězda v Betlémě,
nebo jak zlaté slunce letních dní.
Žít - dokud žije naděje.
A ta umírá poslední.