Smutná

Slza za slzou po tváři kane,
jde, jak když nic nevidí, copak se jí stane?
Zraněná tou zlobou smutek v sobě přemáhá,
samota ji děsí, zároveň jí pomáhá.
Nepřítomný pohled kamsi do dálky,
v ruce třímá utržený kousek obálky.
Vzpomínky, co v něm napsané jsou,
dají jí křídla, jinam ji odnesou.
Pryč od toho stesku, co v srdci ji týrá,
od tíživého pocitu, co žaludek jí svírá.
Zbaví ji někdo tohoto těžkého břemene,
pomůže jí na kolena a zármutek zažene?
Zvládni to sama, někdo zašeptá a pak slyší jen kroky,
zůstane osamělá a smutná po celé roky…