Dívka...

Na lavičce v parku sedí samotná
nikoho sednout k sobě nepustí
jak říká je ji krásně
konečně vidí jasně
co s životem jejím stát se má

Není lepších chvil pro ni než je tato
rozechvělá je z doteků anděla
ten jediný ji zbyl
jediný pro ni se bil
když žít více na světě nechtěla

Na lavičce v parku seděla samotná
v paměti si její úsměv uschovám
a její hřejivé doteky
mi zůstanou v mysli navěky
její štěstí v kapse od tedy nosívám