každej den ráno vstát

zase čtu Bukowskiho
ty jeho povídky,
kde furt chlastá pivo a píchá se ženskejma
mě vyhecovaly k tomu něco napsat
třeba o tom
jak máme hodně možností jak žít
a jen málokdy si všimnem
jak je to všechno jednoduchý
žít nebo umřít
víc v tom neni
když nám jde o kejhák
jde jen o plnej žaludek a místo na spaní
city přestávaj existovat
my básníci sme vlastně ty masochisti
sme tyrani sami sebe
nutíme se koukat na depresivní filmy, dokumenty o potratech a hledáme nový rozměry utrpení
a jsme v tom dobrý
ty díla maj šmrnc, člověk u nich žasne, dusí ho to
hodí ho to do špíny
kde se mu pak kdejakej malověrnej směje
ale je potřeba si to vyzkoušet, vědět
jaký to je
aby pak člověk
zas mohl i s timhle všim v hlavě
každej den ráno vstát.