jaro

je jaro
a slunce a kytky kam
až dohlídneš
do lesů z deště
mlhoviny ze světel
aut /co se míhaj/
pod mýma oknama
pod mýma nohama

komíny jsou
ohnutý až k zemi
po okně kapka
padá mi
do vlasů

déšť

a omítka
a vlasy z deště
svítí jak odrazka z nemotornýho kola
svítí jak
slza
ale v mým oku

žádná slza nesvítí

do sucha vytři sny
do sucha vytři sny
vyřízni
a zapal
posaď se
a podívej
a podívej
jak všechny krásně hoří

.
nespěchej
.

(kapka deště spadla na zem,
ani se po ní nerozhlídla.
sotva se stihla narodit
a už je po ní.
vzduch se zachvěl, když jím procházela
a ostatní kapky se ani neohlídly. minula je
dřív
dřív než jsem se jí stihla zeptat
než jsem se jí stihla zeptat jestli se třeba
chtěla zastavit
zastavit
v letu rozplynout v čase plynout vzduchem splynout
s tichem)


komíny jsou ohnutý až k zemi
a okna jsou
otevřený dokořán
některá
prší
a já

prším v čase
děti se vykláněj z okna školy
a i škola prší
a všechno je to lež
i skutečnost je lež
a děti seděj ve třídě za počmáranejma lavicema a počítaj
za jak dlouho se dotknu země..