Jedenkrát...

Stáhla se mračna nad mým ránem
drahý můj jak jen rychle stárnem
rychleji, zdá se, než-li svět
kolik jen bylo slov a vět
kterými čas jsme promrhali
když křičeli jsme a naříkali
kolik jen bylo výčitek.

Stáhla se mračna dneska k ránu
kolik jen bylo vizí, plánů
jak chytíme štěstí do dlaní
kolik nás stálo čekání
a štěstí nám viselo u nosu
a čím více jsme ho chtěli
přes svou hrdost neviděli
až octli jsme se v mínusu

Stáhla se mračna, trochu krápe
kdo z nás můj drahý vlastně chápe
že život náš věčně nepotrvá
a šance je jenom jedna, prvá
a zároveň taky poslední
tak naši pochodeň nadzvedni
a chraňme ji v tomhle počasí
než nám ji déšť zcela uhasí
vždyť život je přeci nevšední.

Zmizela mračna nad mým ránem
dneska drahý můj nezestránem
pro dnešek zastavíme svět
…ani vpřed ani nazpátek…
a všechny starosti dáme stranou
veškerým problémům nashledanou
pojďme se dneska jenom smát
ať si ten život prodloužíme
vždyť ty i já a oba víme
že žijeme jen jedenkrát.