Snění?
Snění?
zdá se ti to jiný –
realita, starosti,
nemáš pocit viny.
V teple peřin se ztrácí
všechno, čím se trápíš,
propadáš se do temnoty
a ve snech se ztrácíš.
Procházíš mlžnou loukou,
potoky jsou černý.
Proč by to měl být jen sen –
vždyť je to tak věrný.
Dojdeš na okraj srázu,
pohrdáš tím zvukem,
když najednou všechno zmizí
a ty letíš vzduchem.
Vznášíš se a nepadáš,
vír barev se točí,
směšný jas a shnilá tkáň,
zavři radši oči.
Ztrácíš balanc a řítíš
se dolů jak hvězda,
až k zemskému jádru klesáš,
už se ti to nezdá.
Probouzíš se zas s hrůzou
jako každý ráno,
s náladou na bodu mrazu,
už je ti to dáno.
Musíš zase vstát a jít,
v spánku ti to tepe,
předstírat, že umíš žít,
v dávno mrtvým světě.
(dokončeno 14. 10. 08)
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Vzhledem k tomu, že jsem to psala před víc než rokem nebo tak někdy, se moje usínací myšlenky a pocity značně změnily. Neřekla bych, že to je možný a hlavně je to z jistýho pohledu nepochopitelný, ale je to čím dál depresivnější.
a k tomu p.s.- ano, znám takový pěkný soudobý "rčení", nebo jak to nazvat - co je dnes "in", bude zítra "out" a pozítří retro.
01.08.2010 23:37:00 | Strixa
předstíraná skepse kolegy níže je směšná :-)
ale je pravdou, že usínám takové 3 hodiny (už rok). a když zrovna nepřemýšlím nad algebraickými varietami či Ramseyově větě (například) občas my myšlenky ujedou k ošklivým věcem, které jsou tabu (ale neměly by být!). asi za to může A. Schnittke či Stockhausenovy Kavierstuck (nejtvrdší avantgarda). to jsem třeba do 4 do rána vzhůru, pln zvrhlých myšlenek a pak konečně usnu. Ráno když se probudím, jsem rozčarován z minulých představ, rozčarován ze své fantazie. s probuzením pak přichází úleva a objektivně kritická sebereflexe.
PS: s večerními usínáními si říkám: co bylo včera nemyslitelné, je dnes zastaralé. je to skutečně odporně rychlá progrese
30.07.2010 23:55:00 | 11477
předstírat, že umíš žít,
v dávno mrtvým světě. ...jak výstižné :) výborná báseň :)
22.05.2010 20:10:00 | Eresiel