poprava

Poprava

Na střechu lásky vytlačena
Má duše jako křehká žena
Už ztrácí cestu k přízemí

Až srazí mne nyní na kolena
Krásná a snivá Apolena
Zůstanu chvilku při zemi

Pokud má vzpurná hlava ovšem
Co chce vždy vědět skoro o všem
Už jednou pro vždy pochopí

Že jenom těžko napíše
Svou slavnou ódu o pýše
Jsouc nabodena na kopí