Uzavřená lísková větvička plná pylu dnešní společnosti

Uzavařená ústa plná malinových srdcí
šitá nití režnou, svěží..dech
do krve..říkáš..větu
..běžnou..
jak srdce tvé..mě miluje

Lety v oblacích..kvetou
stejně se potácí za kometou
Berou..duši, srdce..
zrak..přechází do oslněné touhy
masek labutích, slova, co
donutí..pokleknout k nebi

Slova vypitá v černé kávě..
ty samá rozsypaná v modré trávě
Podvědomé, André ?

Smutek a potíže..uzavřené do kříže,
co pověsíš si na zeď..
a pak na ten smutek hledíš..rád
Lidé, co Ti budou život brát,
budou lhát jako vosa..i žihadlo věnují
Bodují..jedna - nula
Předhodí Ti..prázdný pytel,
bez dárků
"Darebáku" Ti za rohem říkají..
Zabolí, že ?
Jak prázdná slova..na papíře
Možná psaná v dobré víře..
Neúnosná tíže každé víry..co mění život..
..ve vězení

Nalezené slovo v uschlém blátě,
pamatuji si ho matně
Uzavírám dveře..svých slov
upřímných..nimi nepochopených
cituplných
Uzavírám svůj život za postavený plot,
krví mou i zklámáním dlážděnou,
chtěla jsem..vzlétnout..kdysi

Za klid schovávají agresi,
předhodí výčitky svědomí
strachem Tě oběsí..

Ach..má drahá, kde jsi ?