Poprava

Prší a kapky deště
padají na mou hlavu,
mohu tě políbit ještě?
Odcházím na popravu.


Rozlícený dav burácí,
ty z okna koukáš ven
a vyšňoření vojáci
bijí mi na buben.


Mé uši slyší údery
a z očí tečou slzy.
Kráčím smrti v ústery,
vím, že zemřu brzy.


Stojím u oprýskané zdi.
Bez studu, bez strachu.
Mé tělo, prosto cti
dopadá do prachu.


Ty zatáhl jsi záclonu
a stiskl spoušť své zbraně,
chtěli jsme žíti pospolu.
Doufali, ale marně.