Lidské světlušky

Z konve šla pára.
Pomalu kráčela
po žebříku
světla.
Nohy v mlze máčela
za lehkého větříku
levou s pravou pletla.

Pára
uniká
do světa
Neznámého.
A mně
uniká
věta
zraněného.

Nářek slavíků,
pískot světlušek,
je mi do hříchu,
utrpení mušek,
skřípání střevlíků,
výbuchy pušek.

Stále zaniká
nářek zraněného.

Nářky střevlíků
i lidských
světlušek.