Zmatenost, pomatenost

Drásám na kusy svou lidskou část
kusy, cáry, rudé stopy tvora
Měla bych se strachem třást
snad blesk mne neskolí - ze shora

Zvířecí část probouzí se směle
k životu, za který nechci již bojovat
Prý bude už jen skvěle!
Měla bych své purpurové svědomí zpytovat

Ale, kdo by ty kecy poslouchal?
Omámení kněží morfiem?!

Stojím před budoucností vztekem zkalenou
toužím si lehnout, a ne stále běhat dokola
tak spočinu na chvíli na kolenou
jak oživlá, však znechucená mrtvola