Propast, kterou mám v srdci

Luna zakrývá si oči
Slepým svědkem být jí stačí

Na katafalku mou bledou kůži
přikryla závojem v rudé struži
Na kameni ležím touze napospas
V prsou místo srdce... jen propast

Zesláblou krvavou náručí
Slovy, které máš v područí
Volám: Nech mě tu zajít bídně!
Spočinout konečně tvářemi v hlíně!

Teplo v útrobách chrámu
Nepřemluví chladnou dámu
Mlha mě ze spárů nepustí

Svými hladovými ústy
Pozře mě šeredná hrana
A já na křídlech havrana
Zašeptám: Nikdy víc

Z mé lásky nezbylo nic
Bez vody vyhasla docela

Nechám noc, aby zcelila
Propast, kterou v srdci mám
Osud svůj do rukou jí dám

Pod své černé šaty
schovám křehké paty

Usínám

Vzpomínám

Ticho