Temný stín jezdce

Temný stín jezdce lesem bloudí
a jeho kůň k nebesům se vzpíná
V tom místě, kam ani vítr nezabloudí
leží pod vrstvou hlíny jeho konkubína

Seskočil z oře, padl k chladné zemi
Sevřel její dlaň, co jí z pod hlíny trčí
Polibek poslední pod černými alejemi -
Náhle však zaslechl, že vespod cosi chrčí

Pozvednul meč a zmrzlou půdu ryl
posílen touhou milovat se znovu
Lásku k ní s ní do hrobu nepohřbil...
Měsíc se nacházel právě v Novu

Pak se měč zaseknul o tělo její
ale on šíleně kopal dál
Krvavé ruce - výkřiky lesem znějí
...tak strašně jí miloval...