Život z pytlíku

Tak nějak mi chybí inspirace,
asi mám málo kyslíku.
Zkusím vylovit bonbon z pytlíku.
A zalovit ve svém šuplíku.
Tam leží trošku chaoticky
halda papírů – jako vždycky.
Uvažuji nekriticky.
O tom že život – teoreticky,
je taky taková změť papíru.
Není napsaný na míru.
Často se kazí nadmíru.
Ach, ten můj šuplík papírů…
Připomíná mé vlastní bytí,
sem tam se na papír smítko chytí.
A ani prachovka ho nesetře.
Tím prachem myslím rozepře.
Neuklidila bych ho však,
snad by mi z toho klesnul tlak.
Už nebyla bych to já – v pravém slova smyslu.
Bez všech těch papírů popsaných bez rozmyslu.
Bez sáčků bonbonů s kyselou příchutí.
Co člověka ke šklebu přinutí.
Kdo by však toužil jen po sladkém medu?
Vždyť k životu patří i kapka jedu…