Rozřešení rozhřešení

Omlouvám se, že nejsem taková, jakou sis mě přál.
Je mi líto, že nemáš rád mé chyby.
Ty jsi pro mě svit slunce, plamen, který duši hřál.
Mně se na tobě i nedostatky líbí.

Věřím, že jednou projdeme branou vyšších světů.
Bůh odpustí nám jeho rány.
Poklekneme před ním bez hraní na pietu.
Stanou se věci nikdy nečekány.

Vím, že jsi chytřejší a tvoje srdce nemá meze.
Kéž bys tu jednou se mnou seděl v mlčení.
Mou duši chrání trny, chrastí, keře,...
Na tom se asi do konce mých dní nic nezmění.

Promlouvám k tobě v duchu, jako bys chápal vše,
co mám ti říct, čím chci tě potěšit.
Ve tvé blízkosti cítím radost a někdy je mi zle.
Jen ty máš hádanky mé rozřešit.